Tatr(ovk)y

No to jsem byl tak jednou s Andrejsem na stěně a on mi povídá: eeeee a ééééé nezajedem do Tater, a já hmmmm noooo jooooo, toš co by ne.

Ne, nebudu to přehánět s kvalitou článku a něco málo jsem tu sepsal  o mém krátkém výletu.

Vyrazili jsme v pondělí po práci z Opatovic do Starého Smokovce s tím, že dojdem nějak normálně na chatu. No a normálně jsme nedošli, protože to málo co jsme měli v batohách s lyžama se nějak proneslo. Naštěstí chataři jsme se dovolali, tak na nás počkal do půl jedenácté a ještě nám po příchodu natočil pivečko. Co víc si přát 🙂

Hned druhý den jsme měli naplánovanou túru na skialpech. S tím, že ze Zámkovského chaty sjedem do Velké studené doliny a vyrazíme na Zbojničku, pak Terrynu a když se bude chtít tak to dotáhnem až na Brnčálu. Plán to byl pěkný, jen nepočítal s tím že to je moc makačka a nám se v tom pěkném počasí nechtělo někam hnát. Prostě jsme si to užívali a brali to jako Jurovu kochací jízdu, celé jsme to tam zkoukli, zfotili a místy si vyšli malinkatý sjezdík. Dokonce aj z okolních kopečků padaly malé lavinky, tak i to byl zážitek a nikam jsme se nehnali. Potom  jsme se dostali do Příčného sedla a tam nás čekal krutý pohled na druhou stranu směrem k Terryho chatě. Moje lyže by se nevešly na šířku žlabu a na sestup bez cepínů jsme si netroufli. Toš jsme to sjeli zpátky pěkně dolů Velkou studenou dolinou. Převýšení sjezdu kolem 1000 m, krásný měkký sníh, prostě paráda. Cesta nahoru trvala tak asi 4-5 hodinek a dolů tak asi 30 minut :-D.

Třetí den jsme opustili chatu, že půjdem vyzkoušet nějaký ty ledy (do té doby znám ledy pouze z obrázku a z jesenického vysokáče, kde jsem se do sopla na prvního ještě neodvážil), tak jsme vyrazili směr veverkáč (podle průvodce: Veverkov ľadopád, II/4, Slavkovský štít, 1 dĺžka, do 80°). No měl jsem na to 8 šroubů z toho prvních 6 jsem narval na 15 metrech a zbylé 2 do konce. Délka ledu nevím přesně ale tak okolo 35m, pak se to pokládá. Tak vybátý jsme už dlouho nebyl, ruce totálně natečené, několikrát jsem si musel odsednout do cepínů a kdyby nebylo morální podpory od místích matadorů, tak bych to nedal. Ale dal jsem to a euforie jak sviňa. Poté jsme šli ještě vedle na dolní grós (Grószov ľad, spodná časť, II/2+, Slavkovský štít, 2 dĺžky, 50 až 75°), který si natáhl Andrejs, led to byl lehčí, ale už nebyl tak kompaktní, takže nebyl zas tak lehčí. Andrejs si dal i malý skoček do šroubku, ale nerozhodilo ho to a dotáhl to až nahoru.

No a dál už nic. Cesta k autu a pak tradááá domů.

Jo! Ještě jaké to bylo? No Juro přecé krááásné 🙂

Zdar.

Fotky zde.