Další výjezd na Paprsek

Nastal další víkend a s ním i další lyžařská výprava. Původně jsme měli jet tedy já a Lukes na větší akci, a to na tzv. přejezd z Kraličáku na Paprsek. Ale z důvodu nízkého počtu lidí byla akce zrušena. Vydali jsme se tedy v sobotu ráno opět na Paprsek. Přijel pro mě Lukes, přidal se i Rada a vyrazili jsme. Padl verdikt  jít z Ramzové na Paprsek.

Když jsme přijeli na Ramzku, sníh byl mokrý, těžký, počasí bylo krásné, ale já jsem byl docela hladný,a tak jsme ještě před tím, než jsme nasadili lyže, zašli na polévku, kopli do sebe jedno pivo a pak už konečně vyrazili.

Bylo teplo, tak jsem schoval bundu do batoha a jel jsem. Sjeli jsme do Petříkova, ale těsně před konečným sjezdem dolů jsme odbočili vpravo a šli vrchem přes les  abychom nemuseli jít pěšky po cestě až nahoru.

Lukes opět jako první, za chvíli ho nebylo, Rada mi byl v patách a pak jsem ho už neviděl. Šel jsem ze začátku pomalu, abych se trochu rozhýbal, než začne větší stoupání. Po chvíli jsem konečně sjel dolů k cestě, která vede Petříkovem. Lukes tam čekal, Rada ale stále nikde. Po chvíli se objevil s jednou hůlkou, druhou si, jak řekl, přišlápl. Zkoušel  se to spravit, ale nepodařilo se. Šel jsem s Lukesem sám a Rada se rozhodoval, že si půjčí hůlky, anebo přijede autem až na Paprsek. Nechali jsme se tedy překvapit. Pokračovali jsme dál. Přišli jsme na další rozcestí a rozhodovali se, jestli jít klasicky přes Císařskou, nebo směrem na Smrk. I když jsem byl nějaký přetažený už od pátku, přesto jsme se vydali směrem na Smrk, a domluvili se, že u Brousku se rozhodnu, jak těžkou trasu ( okruh) bych dnes jel.

Lukes mě na místě už čekal, když jsem dorazil, mlel jsem už z posledního a chvíli jsem tedy váhal, jak pojedeme. A protože jsem byl a jsem stále velký bojovník, vybral jsem Malý šengen. Je to okruh, který jsem jel jen jednou a chtěl jsem si ho znovu projet. Nevěděl jsem ze začátku, jak to dlouho pojedu kvůli tomu, že jsem byl, jak jsem se už zmiňoval,  zesláblý, ale nakonec jsem chytil druhý dech a šlo to přejet rychleji, než jsem si myslel. Okruh to byl krásný, byly tam pěkné sjezdy i dlouhé táhlé rovinky. Lukes vždy u každé odbočky na mě počkal, abych neodbočil jinde. Některá místa jsem poznal a některá zase ne, ale vesměs to nebylo dramatické. Až to pojedu po třetí, tak už budu vědět. Příště bych jel i ten Velký šengen, který jsem ještě nejel.

Konečně jsme dojeli na místo. Poseděli jsme, dali oběd a k tomu pivčo na trávení. Mezitím přijel i Rada, ale ne na lyžích, ale autem. Poprvé jsme z Paprsku odjeli za dobu, co tam jezdíme, ne na lyžích, ale autem. To se mi ještě nestalo. Aspoň jsme si projeli cestu, protože i Lukes řekl, že touhle cestou ještě nejel. Domů jsme se ale nevraceli přes Brannou, ale přes polskou stranu a Travnou.

A jaké to tentokrát bylo – opět to bylo krásné.