Vzpomínka na Ádr (4. – 5.10.2014)

Předpověď slibovala slunný víkend a tak jsme sbalili lezeckou výbavu, spacáky, jídlo a hlavně brblající děti a vyjelo se. Již delší dobu toužebně očekávané lezení na pískách, se konečně stalo pro Pepého skutečností. Skalní město v Ádru má opravdu neopakovatelné kouzlo, a proto nebylo divu, že tyto největší a nejdivočejší skalní útvary fascinovaly nejen nás, ale i spoustu výletníků a hromadných zájezdů.

I když jsme v rukách drželi horolezeckého průvodce, bylo docela obtížné se zorientovat a najít přijatelnou lezeckou cestu. Proto se sobota nesla jen v lehkém oťukávání skal, zjišťování zda stačí síly a hlavně zda to hlava pobere. A to nejen hlavního tahouna, ale i mě jako jističe, protože někdy poslouchat „optimistické“ komentáře návštěvníků, kteří hlasitými projevy očekávali brzký pád horolezce, tak to někdy i mě hlava nebrala 🙂 . Ustála jsem to, ale lezky jsem ten den raději sledovala jen zpovzdálí. Druhý den jsme děti nechali v „hlavním táboře“ a sami se vydali prubnout skály na Křížovém vrchu. Zde se nám podařilo vylézt pár cest, a když říkám pár, tak opravdu myslím jen dvě (obtížnost IV a VI).

A jelikož se překulilo poledne, tak jsme tuto oblast opustili a vydali se zpět do skalního města. Naším plánem bylo nalézt skalní útvar zvaný „Polední“, který sliboval rozmanitý výhled na okolní monstra. A jak myslíte, že jsme v bludišti velikánů dopadli?? Když už jsme naše úsilí v hledání vzdali, a pomalu obraceli naše kroky k dětem a cestě domů, Pepé naposledy zavelel. Roztáhlo se lano, nasadily lezecké sandály a k našemu velkému překvapení jsme ve vrcholové knížce nalezli to, co jsme hledali „Polední“ (Stará cesta IV). Náhoda či to tak osud chtěl, ale bylo nám dopřáno se ještě pokochat nádherným výhledem po okolí. A každopádně to stálo za to.