Štěpánské lezení se Štěpánem
Tak jako každý rok po vánocích tak i letos jsme nevynechali lezení na liščích skalách. Když jsem se Štěpánem, který hlavně nesměl chybět s Frantou, Maruškou a s jejich psem Fredim přijel do Javorníku zjistil jsem, že tentokrát nás bude opravdu velká banda a někteří v průběhu lezení ještě dorazili. Nebudu je jednotlivě jmenovat však je všichni dobře znáte zkrátka téměř celý HO a je to dobře.
Když jsme přišli ke skalám, Žaba a někteří ostatní rozdělali oheň, já se nasoukal do sedáku, nachystal se a šel k ohni se ohřát. Po chvíli jsem si vybral jednu cestu s názvem Kachní polévka s obtížnosti 5. Je to cesta, kterou jsem už několikrát tahal a zároveň jsem nevěděl, že má takový srandovní název. Bylo vidět, že po roce jsem ji vylezl zase trochu jinak hlavně konec, který jsem si trochu s tížil v návaznosti na to jak jsem byl nad před posledním borhákem postavený nechtělo se mi ňák přeskakovat tak jsem hned vyskočil nahoru. Dokonce při cvakání druhého presa jsem se musel párkrát jinak postavit abych mohl v pohodě cvakat. Sečteno a podtrženo opět jsem ji v pohodě natáhnul byť to trochu déle trvalo. Franta mezitím podle mého očekávaní s přehledem natáhnul cestu v koutě. Akorát nevím kterou variantu šel, protože se tam prolínali dvě cesty, ale myslím, že to byla cesta s názvem Morda s obtížnosti 6 stěnou a plotnou pod převis borhák přímo přes něj borhák na vrchol. Štěpán, který ho jistil v zápětí dolezl na druhého nahoru, to jsem i já už byl nahoře a oba dva jsme slanili dolů. Ta druhá cesta se jmenovala Liščí kout 3+ koutem pod převis doprava na lištu a spárou na vrchol borhák. Tuhle cestu si dal Lomi, ale poněkud jinak netahal ji, ale šel na druhého a to po hraně a pak teprve přešel u převisu do spáry a pak přímo na vrchol. Cestu zvládl v pohodě . Jen tak pro zajímavost když jsem Lomiho jistil v téhle cestě nevěděl jsem, že tam taková cesta je a náhodně ji šel byť trochu jinak než je v popisu. Kdyby ji šel opravdu podle popisu tak jak je značená mohl by si na svoje konto připsat tuhle cestu s názvem Liščí kout 3+. Ale i tak si myslím, že po hraně to bylo trochu těžší. Franta si natáhnul taky Kachní polévku 5 a sám přiznal, že u druhého borháku to nebylo snadné a Maruška si ji vylezla na druhého. Já jsem si na druhého vyzkoušel Mordu. Byla to cesta velmi pěkná pod převisem sem i trochu uklouzl, protože lano se prolínalo kolem převisu a spáry takže trochu blokovalo. Tak jsem si odsedl a dal odsedávku a po té co se nám s Lomim nepodařilo přehoupnout lano tak Franta ochotně vylezl nahoru a přetáhl ho a zajistil do druhého borháku což mu za to tedy ještě jednou děkuji. Po druhé se tedy podařilo v pohodě kolem převisu přelézt a vyskočit tak nahoru.
Dalšími borci kteří s námi lezli byl Pepa a Pecan, který dojel na kole i Lukáš dojel na kole, ale ten tentokrát nelezl tak jako např. Žaba, ale ten měl ňák bolavou nohu. Nevím sice co ty dva lezli, ale byli vzadu z levé strany od hlavní stěny, kde jsou dvě cesty a jednu z nich jsem vloni zkoušel na druhého když mě Žaba jistil a vůbec mi to nešlo ani se tomu nedivím. Z jistil jsem totíž, že jedna cesta se jmenovala Vlčí mlha s obtížnosti až 8+ v cestě jsou lišty, díry a 3 borháky a zároveň je to hladká stěna. Ta druhá cesta je varianta po hraně s obtížnosti 7+. Jak se jim dařilo nevím, ale snad dobře. Všiml jsem si, že ještě lezli na přední straně ňáké cesty jednu jsem už někdy tahal i já takže to mohli být cesty s obtížnosti 5 nebo 6.
Pohoda byla dobrá všichni se bavili, sedělo se u ohně, opékali se buřty a brambory já se vyhříval a psi po sobě občas štěkali atd. Opět to bylo krásné a všem děkuji za účast.
Je neděle půl druhé odpoledne a dopsal jsem asi poslední článek tohoto roku. Teť už jenom zpracovat takové závěrečné ohlédnutí tohoto roku, který za pár dní bude minulosti a budem se těšit na rok následující, kde bude jak věřím zase spousta hodnotných výkonu v lezení.