Sušky versus Hrubice

V pátek v podvečer přijel pro mě Franta s Káťou velkým autem, protože nás tentokrát jelo opravdu mnoho. A kdo teda všechno jel a kde jsme to tedy jeli. Jeli jsme do Českého ráje do Hrubice přesněji do campu Sedmihorky. A kromě níže jmenovaných jel ještě Žaba, Pepa, Lukáš, Pavel, Ondra, takže jak jsem už říkal velký to manšaft.

Jeli jsme přes Polsko, Náchod, kde jsme na chvíli zastavili na nákup, kdy někteří jsme si dokoupili zásoby a pokračovali dál. Zhruba po třech hodinách jízdy jsme konečně dorazili na místo to už ale byl večer takže jsme skály neviděli. Prošli jsme si camp vyzkoušeli místní pivo při kterém jsme dlouze poseděli a pak někteří včetně mě jsme šli spát pod širák. Ráno nás vzbudila přeháňka, která nás donutila tedy mě, Frantu, Žabu a Káťu dospat v autě.

Druhý den ráno, protože na pískach zrovna v téhle lokalitě není dovolené lézt když jsou skály mokré takže jsme se rozhodli, že pojedeme do jiné oblasti a to na tzv. Suché skály. Když jsme přijeli tak jsme se sbalili a pěšky se vydali ke skalám. Vdáli jsem pozoroval krásu nejenom skal ke kterým jsme se přibližovali, ale i krajiny, která byla velmi rozmanitá. Jak jsme tak procházeli skálou pořádně jsme se zapotili, protože terén byl členitý a trvalo nám než jsme našli vhodné místo na lezení. Dokonce jsme museli v jednom místě slanit, aby jsme se dostali na druhou stranu.

Konečně jsme našli vhodné místo na lezení a hned jsme se pustili do překonávaní nových cest. První podle očekávaní  si našel a začal tahat Pepa a Franta ho jistil. Já vytáhl foťák a začal jsem dělat foto_ dokumentaci. Žaba s Lukesem koukali jak mu to jde. Pochopitelně dosáhl prvního ondsajdu a dobral Frantu shora. Žaba s Lukesem se přesunuli na druhou stranu, kde si i Lukáš vybral jednu cestu, kterou natáhl až nahoru no a Žabu opět dobral shora. Za chvíli dorazila i Káťa a pak ještě Pavel s Ondrou, kteří se zdrželi prohlídkou skal. Ten den se v místě kde Lukáš natáhl cestu vytáhli ještě dvě cesty vedle sebe, jednu z nich i Franta. Proč o tom mluvím, protože byly to cesty, které jsme téměř všichni lezli na druhém každý si jednu ze třech vybral kterou si vyzkoušel. Hlavně u té první, kterou natáhl Lukáš byl nával. Proč o tom tak mluvím, protože nemá smysl popisovat kdo lezl v dané cestě první druhý třetí a td. Ale co chci říci je něco jiného něco hodnotnějšího a pro mě velmi významného. Za prvé velký obdiv Frantovi, Pepovi a Lukášovi, kteří byli po celou dobu téhle výpravy tahouni a natáhli cesty až nahoru aby jsme i mi ostatní aspoň u mě co jsem si netroufl tahat mohli vylézt na druhého a tak si taky lezení užít. A za druhé velký dík všem za trpělivost, kteří dlouho čekali nahoře aby mohli toho či onoho dobrat z hora místo toho aby lezli třeba další cestu a to pro mě mělo velkou hodnotu proto jsem to tentokrát pojal takovým to způsobem.

Po dobrém lezení, které jsme si všichni aspoň doufám užili jsme se vykoupali v řece a pak hurá do restaurace na večeři, kde jsme ze začátku chtěli odejít, ale nakonec to dopadlo dobře a vyplatilo se povečeřeli jsme v dobré atmosféře. A kde jsme utekli ke spánku ke skalám, kde se ten den událo tolik hodnotných výkonu.

Druhý den ráno jsme se přesunuli konečně zpět na Hrubici. Museli jsme jet zpátky do campu, přejít ho a vybrat si vhodnou lokalitu pro lezení. Nakonec jsme si vybrali jednu věž, kde jsme lezli po zbytek dne. Opět se Pepa vydal na první cestu kterou bravůrně natáhl, Žaba ho dolezl a jak se říká do třetice všeho dobrého jsem vylezl po něm i já. Musím říci, lézt na pískách tohoto tipu je úplně něco jiného než jsem doposud lezl. Jinačí struktura chytů prostě lezlo se mi výborně neměl jsem vůbec problém. Jen problém s taháním, protože musí  se lézt po vlastním jištění tedy zakládat smyčky a to je pro mě zatím trošku problém.

Lukáš taky vyzkoušel tahat jednu cestu hned vedle, ale nakonec vylezl kousek a šel dolů moc se na to necítil. Nastoupil tedy Franta Lukáš ho jistil a ten s překvapením dolezl jen na polici dál se rozhodl, že už nepůjde asi už cesta byla těžší. Přesunul se za námi do koutu, kde jsem mezitím dobral Lukáše a dolezl i Pavel. Tak jak jsme všichni byli na polici udělal jsem i pár fotek kolem a pak jsme postupně pokračovali do druhé části této cesty. Žaba už byl až nahoře s Pepou, který nás postupně dobíral nahoru. Když jsme všichni dolezli udělali jsme hromadnou fotku a slanili dolů. Škoda, že Káťa s Ondrou zůstali dole. Musím se, ale ještě zmínit o jedné cestě kterou Franta suprově natáhl od police nahoru kde byla jedna cesta a dobral mě s Pepu nahoru. Udělali jsme tak opravdu poslední tečku za tímhle skvělým lezením. Jinak musím říci, že shora byl překrásný pohled na ostatní věže a okolí.

Co říci na závěr všem dík za velkou účast,Frantovi a Žabovi za vynikající jízdu autem bylo to tedy opět krásné.

Foto ZDE