Šumárník expedyšn a lavinový výcvik 2013
Léta páně 15.2.-17.2.2013
Milý deníčku…
Nadešla chvíle historického předělu, neb záznam dějů víkendových tentokráte nezaznamená
všeznalý pisač Jura, ale moje maličkost (Káťa). Důvody jsou hned dva, zcela zásadní, a
neradmo je bráti na lehkou váhu: …více uvnitř…
Za prvé: Jurova publikační činnost vykazovala značné
nedostatky, mezi něž patřilo především modifikovaní až degradování ženských sportovních
výkonů. Díky těmto nekorektním informacím utrpěla pověst významné sportovkyně-
lyžmenky, o psychické újmě s trvalými následky ani nemluvě. Za druhé: Jurovo pero, jak
sám Jura uvedl, je značně znavené a potřebuje přestávku (myšleno pisatelské pero – pozn.
redakce).
Nyní již k víkendovým událostem – o zážitky nouze jářku nebyla. Vše začalo onoho
pátečního večera v proslulém kulturním zařízením zvaném Buk, kde zasedlo částečné
osazenstvo víkendové lyžby (Messner a Káťa) spolu s místní lezeckou honorací. Na
plánované projednávání itineráře nakonec z provozních důvodů nedošlo, a to i přes to, že se
zasedání protáhlo až do pozdních nočních hodin. Ze zasedání vzešlo zajímavé zjištění: Lomi
má chlupatý pupek a nebojí se opravdu ničeho..Na všechny ostatní informace projednané
onoho večera je uvalena cenzura….
Sobotní ráno bylo po kvalitních čtyřech hodinách spánku a s naprosto nepochopitelnou
migrénou krušné, ba přímo nelehké, nicméně drožka již čekala a bylo by zbabělé do ní
nenastoupit. V drožce již cestovali další členové náročné expedice: Žaba, Iris, Kaneček, Jura
a také Messner, který údajně složil hlavu na pouhé dvě hodiny (tento časový údaj však nebylo
možno nikterak ověřit a Messner vypadal až podezřele svěže!). Jura se kochal. Autobus
nás vysypal v cílové stanici Videlského kříže, kde proběhl kratičký brífink, příprava na
nastávající sportovní výkon a koblížkování. Cesta samotná měla relaxační charakter, nesla se
v duchu pohody, zábavy i kocoviny. Bohužel vyjímka potvrzuje pravidlo a i když Messner
avizoval spánkový deficit, již v cca druhé zatáčce se v něm probudil závoduchtivý lyžmen,
zastříhal ušima a až do přestávkové stanice Červenohorského sedla o něm nikdo neviděl a
neslyšel. Iris táhnul pes Kim, Kanečka táhla chuť na pivo a mne táhl Žaba..Jura se kochal.
Před Červenohorským sedlem začala naši trasu protínat řada sjezdovek. Bylo nutno počínati
si velmi obezřetně, neb některé sjezdovky byly značně příkré a navíc panovala hmla. Juraj se
však nezalekl a vzal to na běžkách přímo šusem dolů po černé, za což si zasloužil velký obdiv
nejen ženského osazenstva expedice!
Po doplnění zásob na Červenohorském sedle jsme opět vyrazili vstříc chatě Šumárník. Na
tomto úseku bylo nutno předefinovat několik termínů: bylo zjištěno, že termín – mírně
z kopce ve skutečnosti znamená do kopce a termín do kopce znamená takřka 45̊ sklon. Jura
se kochal.. Zdolaje tato úskalí jsme provedli ještě krátkou inspekci na Šeráku a poté nás čekal
jen luxusní sjezd na Šumárníka. Večer na Šumárníku se nesl v duchu praskajícího krbu, Jura
předčítal ze své horolezecké kroniky a večeře připomínala spíše myslivecký raut.
Časného jitra jsem vstala a opustila zbytek osazenstva. To bylo naposledy, kdy byli spatřeni
a o dalších osudech zbytku expedice ví už jen Pámbu. Následoval lavinový výcvik na
Čertových kamenech…
Výcviku se účastnili Lomi se svou ženou, Já, Venca, dva nováčci z Jesenického oddílu, Alda
s Džandžou a na čumendu přišel i sám velký předseda. Trénovalo se vyhledávání s pípajícíma
krabičkama a vyprošťování z ledovcové trhliny s praktickou ukázkou, jehož výsledkem byl
Vencův záchranný vyprošťovací systém, kterému nerozuměl ani sám Venca a dále jeden
zvrtnutý kotník (Lomiho žena). Cestu do nemocnice na rentgen nám nepatrně zkomplikovala
bouračka, která se však obešla bez ztráty na životech.
Tak příště zas! 
20.2.2013 – Kriejtyd baj Káťa
Pěkně, reportérská soutěž HO nabírá na obrátkách, nechme se překvapit pokračováním. Snad se to s tou restaurační poetikou moc nezvrhne:-)!
No Káťo článek pěkný, ale jsem dosti pobouřen výroky na mou osobu a předpokládám, že to je ještě doznívání za minulou výpravu. Nikdo z nás není dokonalý včetně mě. Vysvětloval jsem v minulém článku smysl tohoto článku samozřejmně jsem přiznal, že část kdy jsem psal o tobě se mohla jevit jinak jak sama si tenkrát uvedla. Jak jsem řekl nikdo z nás není dokonalý. Jinak nepamatuji si, že bych řekl, že by moje pisatelské péro bylo unavené. Celkově si myslím a chci vyjádřit, že jsme si to už minule vysvětlili a že si nezasloužím potom všem co jsem za tu dobu už napsal a jen proto, že jsem v ňákém článku něco napsal né moc dobře aby se to zase muselo řešit. Jeto samozřejmně můj názor a moje pocity. Je mím přáním,ale, aby to skončilo a aby mezi námi byl mír a dobré přátelství.
😀 Juro..všechno v dobrém 😀 A příště mi to můžeš vrátit v tvém dalším luxusním článku – už se těším! 🙂
….jinak…“Iris táhl PAN Kim“…..psa bych takhle dřít nenechala..! ,.-))
Dobře, že se rozšiřuje kolektiv autorů. Přesto však musím některé zdatnější pisálky upozornit, že jsou mezi námi i tací, slabší povahy, kteří raději sledují jen pohádkové televizní zprávy na nově, navíc nás práškují z letadel jedlou sodou k otupení mysli. Tak ať nás ta pravda NEZABIJE. Děkuji.
..? 🙂 trochu jsem to nepobrala…asi mám už otupenou mysl..
to nic, to byl jen product placement na jedlou sodu.
Vím Kanečku, je těžké strávit pravdu, ale je čas se probudit z všudypřítomného Matrixu! Má investigatigativní novinařina není žádný mainstream, já pouze otvírám lidem oči…;-)
ještě že se těch přejezdů neúčastním, bych tady musel furt psát do Prčic… :-DDD Zdravím tímto všechny skalní příznivce.. 🙂
Ahoj lezouni, kamarádi, přátelé a pochlebníci, přidávám odkaz na pár fotek. Bylo mi s váma fajn a příště zas. A Olze přeju brzké uzdravení, přichází jaro, tak přece nebude zpod sukénky vystrkovat GYPS! !-)
http://jurastr.rajce.idnes.cz/Certovy_kameny
A ještě trošku obrázků z neděle:
http://jurastr.rajce.idnes.cz/Cervena_Hora/
Dík za fotky