Lyžařská výprava na Šumárník

Než začnu hovořit o mém článku, dlouze jsem přemýšlel jestli mám článek,  který bych napsal tak jako tak  dát na net, protože Káťa už jeden napsala.  Rozhodl jsem se, že to nakonec udělám, protože článek je obzvlášť bohatý a byl by hřích ho nenapsat a čekat tak až ho někdy budu z velké knihy číst.   A tak aby čtenáři nepřišli o můj pravidelný článek tak tady teda je.

V sobotu ráno jsme se opět vydali na lyže. Protože zima nám přála udělali jsme si tedy delší dvoudenní výjezd s přespáním na chatě jménem Šumárník, který se nachází kousek od Šeráku

Byl jsem rád, že jsme udělali tuhle výpravu v zimním období, protože jsem Keprník a Šerák ještě nejel na lyžích jen do Vřesové studánky. Byl jsem rád i proto, protože jsem věděl, že s touhle dobrou partou po oba dva dny bude zase kopec srandy.

Jen tak pro zajímavost tuhle trasu jsme už jednou šli na podzim a to v listopadu 2011. A tak jsem byl rád, že jsme to absolvovali i v zimně. A kdo teda kromě mě jel Žaba, Lukes, Pavel s Iris i s Kimem a přidala se i Káťa, která nás, ale v neděli ráno opustila, ale o tom až za chvíli.

Vyjeli jsme brzo ráno autobusem na Videlský kříž s přestupem v Jeseníku ve směru na Karlovu studánku. Kolem půl deváté jsme konečně dorazili na onen Videlský kříž, kde jsme jak jsem už řekl v listopadu 2011 šli téměř stejnou trasu a obdivoval jsem tenkrát krásný to podzim, dnes, ale krásu zimní.

Tak jako vždy nachystali jsme se, namazali lyže, Iris ještě otevřela plechovku piva, kterou jsme vypili a konečně jsme vyrazili. Nešli jsme přes Švícarnu, ale hned na začátku jsme se vytočili vpravo a šli pěknou dlouhou trasu až na Sedlo. Po ňákem tom kilometru jsme se sešli na jednom místě, na chvíli se vydýchali, Lukes se ve sněhu převlékl do něčeho pohodlnějšího a pokračovali jsme dál. Sněhu bylo opravdu mnoho cestu jsme museli prošlapovat i když bylo vidět přes napadaný sníh, že místy byla stopa, důkaz toho, že před námi už tam někdo jel. Tak jak jsme šli já se zase kochal, ale jen po okraji, protože po celou dobu téhle výpravy byla velmi hustá mlha což je škoda v určitých místech by byly krásné pohledy na hory a myslím, že i více fotek by se udělalo. Tak tohle byla snad jedna jediná negativní věc po oba dva dny.

V jednom úseku jsem s Káťou a se Žabou zastavil a počkali na Pavla s Iris. Lukes upláchl dopředu a jak jsem se pak dozvěděl na Sedle, kde na nás čekal v jednom úseku  a my stále nikde hned vysvětlím proč. Jak jsme čekali na Pavla s Iris začali jsme slyšet jak pískají a volají na Kima. Po chvíli jsem se zeptal  Žabi jestli nás Kim předběhl a je u Lukáše ukázalo se později, že tomu tak opravdu bylo. Za chvíli se u nás objevil, já ho chytil a Žaba sjel kousek dolů, že jsme ho našli a že ho držím.

V jednom úseku v délce asi 3 km se nám to začalo pořádně lepit špatně to jelo, ale po čase to pominulo aspoň u mě a šlo to líp. Káťa, která šla chvíli za mnou se chvíli hněvala, že ji to vůbec nejelo opravdu moc jak jsem si všiml se jí sníh lepil, ale je to bojovnice nakonec to překonala tak jako my ostatní. Pavel nám také po čase práskl do zaječích a ujel. My čtyři jsme se setkali Pod velkým Klínem, kde byla odbočka vpravo a vlevo šli jsme pochopitelně podle značení vlevo na Sedlo. Bylo pravé poledne a čekali nás asi 4 km na Sedlo. Iris šla jako první Kim ji opět doprovázel jestli ji tahal nevím možná občas ano. Já jako druhý a pak další.

Když jsem se s Iris přibližoval k Sedlu a k první sjezdovce, která byla jedna z těch kterou jsme museli přejet, aby jsme  se dostali do prvního cíle. Iris se rozhlédla jestli nejedou sjezdaři a po vrstevnici rychle s Kimem přešla. Podíval jsem se i já a jel jsem rychle, abych neblokoval sjezdaře v tom rychlý pád na zem, moje zleknutí  jak jedu dolů. Pořádně jsem se zapíral o svoje hůlky abych se zastavil to se po chvíli povedlo. Rychle jsem se snažil dostat na okraj lesa. V tom dva sjezdaři zastavili jestli nechci pomoc, já odmítl už jsem to měl pod kontrolou. Iris s Kimem netrpělivě pozorovala jak to vše dopadne a já se po chvíli vyškrabal nahoru. Iris jenom konstatovala ve smyslu nechybělo moc a málem si sjel černou sjezdovku. Tak jsem si oddychl, že to se mnou dopadlo dobře, otřepal se od sněhu a pokračovali jsme dál. Po chvíli nejenom já s Iris, ale i Káťa s Žabou přijeli na Sedlo, kde v restauraci u piva na nás čekal Lukes s Pavlem. Zde jsme zhruba hodinu poseděli něco pojedli, popili, hlavně ty neodolatelné ovocné  knedlíky, které vypadali tak dobře a Iris nám na tolik dělala chutě, že jsme si je s Žabou dali taky a opravdu byly vynikající.

Ve dvě hodiny jsme se opět vydali na další část téhle výpravy. Mlha stále byla velmi hustá nebylo pomalu na krok vidět. Na Vřesovou studánku to trvalo přesně jednu hodinu tedy v patnáct hodin jsme tam dorazili. Když jsem přicházel málem jsem to kvůli mlze přejel, ale po pár metrech jsem začal couvat, protože jsem měl podezdření, že jsem to asi přejel. V patách mi byl Pavel společně jsme došli a počkali na ostatní. Lukes opět práskl do zaječích a byl kdo ví kde. I Iris tentokrát práskla s Kimem do zaječích kdo by nejel určitě si to patřičně užívala a já ji fandil i Lukášovi pochopitelně. Čekal nás první sjezd úzký, ale krásný. Pavel první já jako druhý a pak ostatní. Během sjezdu jsme potkávali lidi takže jsme museli opravdu dávat pozor. Já v jednom úseku potkal psa a zničeho nic ze mě vyhrklo ježíši kriste čí to je pes a jeden s pánu to je náš. Naštěstí se mu ani mě nic nestalo a v pohodě jsem ho objel.

Poté co jsme sjeli dolů nás čekalo mírné stoupání až po zákeřný prudký kopec, kdy po jeho zdolání jsme došli na Keprník. Opět nám to trvalo jednu hodinu tedy v šestnáct hodin jsme byli na místě. Čekáním na ostatní jsem na chvíli zavzpomínal jak jsem se tenkrát velmi dlouze kochal jak jsou ty hory krásné a Pítr intenzivné fotil a nemohl se  ztama odtrhnout tak jako já. Čekal nás krásný sjezd, kdy jsem to v půlce tak pustil, že na konci jsem myslel, že se nemůže nic stát, ale zmýlil jsem se. Jak jsem byl tak rozjetý na konci byl takový kopeček na který jsem ve své rychlosti tak vyskočil, že jsem si sedl na zadek. Škoda, že se to nefotilo byla by to úžasná fotka. Zde jak jsem druhý den zjistil asi jsem ztratil slivovici, která mi při tom pádu z boční kapsy vypadla. V půl páté jsme se konečně všichni střetli na Šeráku při šeráku a pak to už byl večer při krásných serpentinových sjezdech na chatu Šumárník. Večer se trávil ve stylu dobrého jídla, dobrého pití, hlavně to bílé víno bylo velmi dobré a došlo i na četbu z deníku kde jsem předčítal pár článku.

Druhý den ráno nás Káťa opustila a jela na horokurz. My ostatní jsme posnídali a zůstali ještě ňákou tu dobu na chatě, komu by se chtělo z té vyhřáté světnice ven do zimy. Mlha na chvíli ukázala svoje hory a Žaba udělal i pár fotek. Ve dvanáct hodin jsme se konečně odhodlali a po té co jsme řádně uklidili chatu vyrazili jsme opět na Šerák, který je kousek od chaty, kde jsme si dali polévku a pivo.

Vydali jsme se za chatu a začali postupně sjíždět hustým lesem strmý kopec.Ještě jsem si vzpomněl jak jsme vyšli z chaty a nasazovali lyže jak jsem se rozjel vlastně ani to ne hned jsem sebou mrskl na zem, ale tak, že jsme se tomu zasmáli. No abych teda pokračoval. Žaba s Iris začali sjíždět a za chvili je nebylo vidět. Já s Pavlem jak jsme se proplétali mezi stromy, párkrát jsme spadli i Lukes měl náký ten pád. Na chvíli jsme ztratili trasu, ale hned jsme ji zase našli a pokračovali dál. Lukes mezitím sjel dolů a já s Pavlem jsme se ještě chvíli rozjížděli než nám ten sjezd šel. Byly to krásné sjezdy, které jsme  si s Pavlem nakonec velmi užívali. Hned jak skončili ty naše pády a nabrali jsme ten správný dech krásně jsme sjížděli, kdy na jejím konci byla cesta a Lukáš tam na nás čekal. Pokračovali jsme dál a v jednom úseku jsme se sešli se Žabou a s Iris. Byly to ze Šeráku krásné sjezdy, kdy na jejím konci jsme dojeli do Lipové, ale ještě před tím jsme museli sjet louky a kde v jednom úseku jsem i spadl. Přešli jsme sjezdovku a pěšky jsme došli do restaurace, kde jsme poobjedvali a pak odjeli domů. Nesmím se zapomenout zmínit o Žabovi, který si našel cestičky a došel tak až na lyžích před restauraci.Jinak co bych tak ještě oněm řekl vždy šel svým tempem prostě šel dobře.

Než ukončím tenhle článek, slíbil jsem Irence, že bude mít v článku ňáký ten odstavec tak tady teda je. Co bych tak o ní řekl. Po celou dobu šla perfektně. Šlo vidět, že je dobrá znalkyně cest.Nebo jak čekala jak to se mnou na té černé sjezdovce dopadne a byl jsem rád, že mě čekala. Večer na chatě byla s ní dobrá zábava a všiml jsem si, že se i pěkně usmívá. Nebo jak jsem se dozvěděl od ní při sjezdu ze Šeráku vůbec nespadla ne jak já s Pavlem prostě smekám před ní. Ostatní pochopitelně byli také perfektní.

Co říci na závěr jak by se mě Lukáš zeptal jaké to tedy dnes bylo moje odpověď by byla opět to bylo krásné.

2 komentáře: „Lyžařská výprava na Šumárník

  • 22. 02. 2013 (10:16)
    Trvalý odkaz

    ….Iris otvírá pivo, dělá chutě, ale nepadá…! Juro  – díík! ,.-D

    Reagovat
  • 23. 02. 2013 (16:47)
    Trvalý odkaz

    Juro, ty ses minul povolanim 🙂 jsem uz jen nemym pozorovatelem a tve clanky mě vzdycky rozveseli 🙂 Díky

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Could create table version :No database selected