Hohe Wand

photo_iconPo delší době se nám podaříl uskutečnit další lezecký výjezd.  Tentokrát volba padla na Rakousko, kde jsme lezli na vápencové skále a to výcedélky. výjezd to byl čtyřdenní a každodení lezení bylo velmi bohaté aspoň pro mě. A kdo teda všechno jel kromě mě. Byly vytvořeny tři úderné dvojice já jsem lezl s Lukesem, Žaba s Vencou a Seba s Pepou. Takže lezení ve stylu česko – polskem. Vyjeli jsme ve středu odpoledne a večer přijeli na místo.

Druhý den jsem se probudil do krásného slunečného rána a když jsem vstal, spatříl jsem před sebou velký skalní masiv sahající daleko vpravo i vlevo. Uprostřed byla vyhlídka na kterou jsme se taky při lezení podívali. Spali jsme a vařili v pěkném kempu. Po celou dobu jsme spali pod širákem, protože počasí nám přálo takže stany jsme naštěstí nemuseli vytahovat. Sice v sobotu v noci začalo pršet a tak někteří v četně mě jsme dospali v autě. Jak jsem se už zmiňoval lezli jsme čtyři dny tak se nyní pokusím ve skratce popsat každý den našeho lezeckého dobrodružství.

Den první

Je večer, sedím v kempu a spočívám po vidatné večeři a začínám psát první zápisky dnešního dne. Ráno jsme se sbalili a vyrazili ke skalám. Dvojice byly rozdělené takže jsme se každý vydali na jinou stranu kté svoji cestě kterou jsme si na tento den vybrali.

S Lukesem jsme vybrali cestu s názvem Sonnenschlange měla 175m a obsahovala 6 délek obtížnosti byly v délkách v rozmezí 6-, 6+, 5 atd. První délku tahal Lukes a moc se mu a následně i mě když mě dobíral nelíbila nebyla příliž záživná. Druhou délku jsem tahal já úsek už to byl zajimavější a v podstatě od této délky až na samý vrchol. Byl to hezký traverz trochu jsem se i zapotil poctivá obtížnost. Třetí opět Lukes byl krátký a dokonce jsme i na sebe vyděli a byl  bez problému. Čtvrtý jsem opět tahal já byl nejzajimavější, jeden krok byl dokonce za 6-. Ostatní kroky sice nebyly těžké, ale nesměl jsem moc váhat a svižněji tahat. I Lukes se zapotil tak jako po celou cestu teplo zrovna moc nemusí při takovém lezení. Pátou a šestou délku, kterou jsme lezli byli dobré u té poslední byly i pěkné plotny. Žaba s Vencou lezli Tristanexpress ob. 5, 6+ a to jenom 4 délky a pak odbočili do posledních dvou délek cesty Paul ob. 5-, 6. Pepa a Seba lezli Walkuren ob. 7, 8, 6 délek měla a měříla 165m.

Den druhý

Je poledne a zatím to nevypadá, že by se lezlo vzhledem k tomu, že je teplo. Žaba je trochu nemocný má ňáké ty žaludeční potíže, Venca si dává šlofíka a mi ostatní sedíme u stolu a vypadáto, že po objedě padne verdyk a ten taky padl. Šli jsme lézt asi kolem druhé hodiny. Bylo to kvůli většímu teplu, které při lezení není moc dobré. Seba s Pepou už šli dříve a lezli cestu s názvem Puzzle Fur Fortgeschrittene měla 200m ob. 5, 6, 7. Žaba nelezl a Václav si dal feratu s názvem Ettersteig ob. c/d.

Já jsem s Lukesem šel do cesty, která se jmenovala Totenkopflsteig v ob. 3, 4, 5, 6, a měla 5 délek a 160m. První tahal jako tradičně Lukes no a po dlouhém váhaní šel nakonec dolů, protože první délku podle mapky vůbec neseděla a tak slanil dolů. Šel po druhé trochu jinak a zase to nevypadalo moc příznivě chvíli to vypadalo, že se na tuhle cestu vykašlem. Naštěstí našel ňákou trasu a k tomu štand a dobral mě. Další úsek, který jsem tahal už podle mapky seděla a tak jsem v pohodě pokračoval dál. Pak zase tahal Lukes obě dvě tyhle délky byly OK. Pak to bylo zase zajimavější to když jsem tahal předposlední délku. Cvakl jsem tuším tři presa, ale stím dalším jsem měl tak trochu problém nebyl ani tak dlouhý odlez, ale nedalo se moc čeho chytit tak jsem to trochu obešel a pak cvakl. Zbívající délka už byla v pohodě sice už nebylo moc kde cvakat a tak jsem to dával o šutr či o stromek. No a pak už štand a stama byl překrásný pohled na krajinu. Dobral jsem Lukese a ten udělal poslední délku, která měla krásných 50m a zároveň to byl jeho oblíbený komínek.

Nástup byl OK, ale v jednom místě to bylo tak oklouzané, ale hezky se tam zašprajcoval a nacvakal presa a vrch už byl v pohodě aspoň promě když jsem to dolízal na druhého. V komínku stím baťohem jsem se teda zapotil, ale šlo to muselo abych se dostal dal a pak až nahoru. Nahoře jsem chvíli poseděl, Lukes si dal cígo já se kochal tou famozní krajinou, udělal jsem pár fotek a šli jsme dolů.

Den třetí

Předposlední den našeho lezení začínáme tím, že jsme nečekaně ráno uviděli Adama Vávru, který zde taky dorazil s partou. Opět jsme šli lézt tentokrát později to bylo nejen kvůli teplému počasí, ale taky kvůli velkému množství lezců, kteří se sjeli do kempu. Byl tedy předpoklad, že odpoledne na skalách bude klid. Žabovi je už lépe takže s Vencou lezli cestu Sonnenhur, kde bylo malé odbočení do cesty Kronjuwel. Jinak cesta Sonnenhur měla 180m ob. 6 a měla 6 délek. Pepa a Seba taky lezli cestu u které bohužel neznám název tak se omlouvám, že jsem to ňák nezaregistroval, ale věřím, že byla hodnotná a krásná.

S Lukesem jsme se pustili do cesty Traum und Wirklichreit ob. 6+ v 5 délkách. První tří délky byly OK, ale ta čtvrtá, kterou jsem tahal byla velmi zajimavá, byla za 6- i 6+ tedy některá místa. Těžké místo bylo hned na startu byl tam náročnější krok, ale naštěstí se mi podařílo tohle místo překonat. Zbívající délka byla pěkná, byly tam pěkné úseky i delší odlezy. V jednom místě byl malý převis a uprostřed jedno jištění a dál už nešlo vidět. Tak jsem přemýšlel jestli jít vpravo či vlevo byl jsem se podívat na obě dvě strany a nakonec jsem se rozhod, že půjdu vpravo. Vyplatilo se našel jsem jištění tak jsem pokračoval dál. Došel jsem ke štandu a dobral Lukese místo to bylo krásné. Čekali nás ještě dvě délky, ale nakonec stoho byla jedna, protože mapka sice ukazovala dvě, ale Lukes, který byl nařadě s taháním došel až nahoru. Asi už průvodce byl zastaralý. Tahle poslední délka mohla mít tak 40m. Když jsem za ním dolízal byla to trasa lehká taková jak jsem tomu dal název odpočinková dal bych tomu tak ob. 4.

Den čtvrtý a poslední

Pepa se Sebou už nešli lézt a mi ostatní jsme lezli stejnou cestu, ale každý jsme měli nástup trochu jinak. Cesta se jmenovala Wude Posteline měřila 265m za 6, 5+, a měla 8 délek. Co říci o téhle cestě byla lehká klukům se moc nepáčila jak jsem se dozvěděl když jsem dolízal nahoru ani Lukesovi. Je fakt, že nebyla moc zajímavá a navíc bylo teplo, protože jsme nastupovali ráno aby jsme mohli odpoledne vyrazit domů. Ale i přesto byla tam jedna jediná délka bohužel velmi krátká, která byla dost dobrá i následný štand ve kterém jsem doslova visel. Měl jsem to štěstí, že zrovna řada přišla na mě co se týče tahání byla suprová.

Co říci na závěr bylo to krásné moc jsem si to užil, všem dík za bezva atmosféru a přípravu na tenhle výjezd. Žabovi i Vencovi za dobrou jízdu a snad zase uděláme takový ňáký pěkný delší výjezd.

FOTO ZDE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..