Troják

Tahle zima je opravdu jiná než v minulých letech a i když je začátek března, kdy bývá ještě sníh je stále pěkné počasí s teplotami dost ideálními na další skalní lezení. Vydali jsme se tedy po dlouhé době lézt na Troják. Byl jsem velmi rád, protože vloni jsme se zde nedostali pouze jednou  v týdnu na boldr, který jsme našli kousek od Skalní brány.

Přijel pro mě Pepa s Janou a v Javorníku jsme přibrali Žabu a vyrazili do Zálesí odkud jsme šli pěšky ke skalám.

Když jsme k nim přišli počasí nám přálo bylo teplo a slunečno. Skály byly dobře suché jak jsem si všiml když jsme  kolem  procházeli až k Vyhlídce kde jsme začali lézt. Utvořili jsme dvě úderné dvojice já a Žaba a Pepa s Janou.

Žaba zahájil letošní první cestu na Trojáku já ho jistil, lezl lehčí cestu, kterou nejenom on, ale i já jsme už několikrát tahali. Byla to lehká cesta akorát na rozlez. Mohla to být tak 4 nebo 5. Začátek se mu povedl, ale nahoře před samým koncem je taková krátká kolmá stěna ve které se trochu zasekl a podle expresek, které jsem následně vybíral usuzuji, že tuhle kolmou stěnu tak trochu obešel zleva  aby se dostal nahoru. Jak text napovídá dolezl jsem nahoru i já, chvíli jsem se kochal než Žaba slanil dolů, protože výhled na krajinu byl velmi hezký. Šel jsem kousek vedle a natáhl si cestu asi to byla 5 vůbec jsem sní neměl problém akorát nahoře byl převis, který byl těžší, ale i ten se povedl a vylezl jsem nahoru. Tentokrát jsem dobral Žabu zase já ten sní neměl taky žádný problém jak jsem při dobírání zjistil byl za chvíli nahoře. Když jsme slanili dolů a přesunuli se níž byly vedle sebe dvě cesty o kterých jsem věděl, ale nikdy jsem je netahal. Žaba se pustil do jejich překonávaní a natáhl obě dvě cesty velice dobře. Jedna cesta však byla trošku těžší, ale jinak bez problému. Já jsem taky tyhle dvě cesty šel, ale né na druhého, ale taky jsem si je natáhl. Byly krátké, lehké asi v obtížnosti 5 tak proč ne. Mezitím přijel i Pecan na kole a hned vylezl jednu cestu na druhém kterou natáhl Pepa. Vylezli jsme to co jsme chtěli, lidí začalo přibývat většinou polští turisti a lezci a tak jsme se přesunuli zase o kus dál. Šla s námi i Jana, protože byl předpoklad, že Pepa s Pecanem budou chtít ještě vyzkoušet ňáké těžší cesty. Nevím sice jak se ta skála jmenuje kde jsme lezli dvě cesty, ale byla to první skála od Vyhlídky hned vedle cestičky po které se chodí ke skalám. Žaba natáhl jednu cestu a dobral Janu z hora a já oba dva fotil a čekal jak to vše dopadne. A jak to teda dopadlo Žaba pochopitelně OK. a Jana po urpotném boji nakonec úspěšně dolezla nahoru, ale nervy to byly velké. Taky jsem si ji natáhl, protože jsem byl zvědav jak se mi poleze po tak dlouhé době kdy jsem ji naposledy tahal. Mohla to být 5 či 6. Byla to pěkná cesta ve které byly pěkné lišty a chyty jak na nohy tak na ruce. Samozřejmně jsem ji úspěšně natáhl. Přesunuli jsme se na druhou stranu, kde chtěl Žaba vyzkoušet jednu krátkou, ale těžší cestu. Cvakl první preso a ke druhému už mu to nešlo. Šel jsem ji zkusit dotáhnout a po pár odsedech se nakonec podařilo. Poslední místo, kde jsme ten den lezli byla skála s názvem Skalní brána. Zde už Pecan s Pepou zkoušeli dvě cesty s obtížnosti 8. Na to jsem se vůbec nedíval a šel jsem si natáhnout jednu 6 možná to byla 5, ale na tom nesejde byla to krásná cesta s pěknými kroky. Jana mě jistila a Žaba mezitím zkoušel ty 8. Jana si po mě vyzkoušela na druhého tuhle cestu, ale tentokrát i přes rady svého manžela a naše povzbuzování se ji nepodařilo vylézt a tak šla dolů. Odjistil jsem Pepu aby ji vyběhl a zrušil tuhle cestu, protože mě se už nechtělo znovu nahoru. Šel jsem se ještě podívat na Žabu jak mu to jde a jednu cestu kterou vylezl sice s odsedama, ale vylezl. Začala se mi taky zamlouvat a tak jsem si ji vyzkoušel. Po těžkém boji jsem ji vylezl ještě, že nebyla dlouhá. Byla, ale určitě lepší než ta první 8, kterou jsem vyzkoušel a hned jsem šel dolů.

Co říci na závěr dobře jsme opekli buřty a za lozili a byl jsem rád, že jsme tak krásnou neděli kdy bylo velmi pěkné počasí strávili na skalách, kde jsme už dlouho nebyli.