Drytool „U potoka“

Je sobota 18. ledna a místo toho aby byla zima je krásný, slunečný a velmi teplý den. Vydali jsme se tedy opět na skály zalézt si zase hodnotné cesty.  Den byl o to výjimečný, protože jsem měl konečně možnost pořádně vyzkoušet drytool což je lezení s mačkami a s cepínami. Tohle vybavení se sice používá na ledáčích a já píšu, že je teplo a bez sněhu, ale i bez pořádné zimy jak jsem se dnes přesvědčil se dá lézt a dobře potrénovat.

A kdo teda všechno jel kromě mě. Franta, Štěpán a Kuba Kročil kteří se pro mě zastavili autem. V Javorníku jsme ještě vyzvedli Žabáka. Jeli jsme směrem na Travnou a po chvíli jsme zastavili na krajnici, přešli potok a strmým terénem vyšli kopec až nahoru nad skály.

Chlapci se začali strojit do vybavení a já koukal jak se ty mačky a td. připravují. Štěpán lezl se Žabou a šli někam dozadu a Kuba s Frantou zůstali ve předu a mě nezbývalo nic jiného než vytáhnout foťak a začít dělat fotky. Franta s Kubou nachystali štand okolo stromu a Franta slanil dolů odkud začal teprve lézt nahoru. Udělal jsem jim pár fotek a šel se podívat dozadu za Štěpánem a Žabou kteří se už chystali respektivě Žaba se chystal na svoji první cestu. Slanil taky dolů udělal jsem jim taky pár fotek a když jsem se vrátil dopředu Franta už měl dvě cesty, které byly vedle sebe vylezené. I když jsem vyděl jen jak dolíza nahoru tak myslím tak jak ho znám určitě si s nimi dobře poradil. Vystřídal se s Kubou, který vylezl totéž taky to vylezl bez problému. Žaba si se Štěpánem vylezli jednu cestu kousek od nás o které se ještě zmíním. Jak se říká do třetice všeho dobrého jsem si nasadil i já výstroj a šel do toho. Franta mě jistil, spustil mě dolů a já tedy šel do svoji první cesty. Než jsem začal dělat první kroky dostal jsem ještě od Žabi pár dobrých rad, který byl zrovna dole a taky fotil. První cesta byla lehčí, byly tam dobré spáry a díry takže se mi dobře chytalo, přitahovalo a dobře stavělo na nohách. Za chvíli jsem byl nahoře a Franta mě opět spustil dolů, ale né úplně jen na polici, kde jsem vyzkoušel druhou cestu z levé strany.  Byla o něco těžší, nebyly tam téměř žádné dobré místa na zabodávaní a tak jsem cepíny hákoval jen o dobré chyty, které jsem našel a postupně se přitahoval.  Nakonec jsem ji taky vylezl a byl jsem rád, že se mi obě dvě cesty podařily.  Sice jsem byl s pocený jako prase, ale bylo to krásné. Franta s Kubou šli na poslední cestu někde doprostřed skály ( podle mého odhadu ), která byla prý náročnější na některé místa a hlavně tam byl ňáký těžký převis. Já jsem ještě odjistil Štěpána v těch dvou cestách, které jsem teť absolvoval. A jak se mu vedlo dobře jak jsem taky předpokládal akorát u té druhé se mu to trochu šmiklo, ale jinak to vylezl perfektně. Šel jsem si vylézt poslední cestu hned vedle Kuba mě spustil dolů a já začal lézt. Myslel jsem, že to půjde hladce, ale začátek mi nešel. Nešlo mi vůbec zahákovat ani vlevo, vpravo či uprostřed. Nebyly tam skoro žádné spáry a tak jsem různě zkoušel zahákovat aspoň na chyty. Párkrát jsem si i odsedl, ale nevzdal jsem to a nakonec sem našel místo přes které jsem to pře bušil a pokračoval výš a výš. Než jsem úplně dolezl nahoru ještě tam bylo pár míst, které nebyly tak lehké, ale o proti začátku to už byla procházka růžovou zahradou.

Byla to tedy poslední cesta, protože jak jsem dolezl nahoru kluci už to začali balit. Popsal jsem sebe jak mi to šlo a Štěpána, kterého jsem jistil v místě kde bylo vidět jak se mu dařilo.