DeníčekSkalní lezení

Drytool v Račáku

Je sobota tedy čas vydat se zase na další dobrodružství. Během týdne sice napadl sníh, ale né tolik aby jsme mohli vyrazit na lyže. Nedalo se ani na skály ve smyslu aby jsme mohli lézt s lezečkami a tahat hodnotné cesty. Ale co jsme mohli opět lézt drytooling a vyzkoušet tak lezení  na skále, která byla zasněžená. Není mím zvykem psát dva články kdy její podstatou je stejný název, ale minulý týden jsem to lezl poprvé na suché skále a tak jsem rád, že tento víkend jsem si to vyzkoušel i na zasněžené skále, kdy to pro mě byla taky premiéra. Takže proto mé rozhodnutí napsat druhý článek o drytoolingu.

Vyjeli jsme s Messnerem a Žabou kolem jedenácté hodiny směrem Račák, kde jsme vybrali jednu skálu na které jsme lezli po zbytek dne. Zima byla opravdu velká teplota se pohybovala kolem -14 stupňů. Vyšli jsme nahoru nad skálu, kde jsme měli stanoviště. Zde Lukáš rozdělal oheň aby jsme se mohli všichni v průběhu lezení ohřát.

Lezení zahájil Žaba nachystal štand kolem stromu a slanil dolů. Já jsem ho začal jistit a Žaba se tedy pustil do svojí první cesty. I když jsem ho neviděl jak lezl, ale podle toho jak odsedával a jak jsem ho musel na jeho požádání jednou pustit níž aby přešel kousek vedle to cesta nebyla asi moc dobrá. Přesto se mu nakonec podařilo dolézt až nahoru. Nachystal štand kousek vedle do jiné cesty a jako druhý zkusil Lukáš. Tady to bylo velmi rychlé po té co nastoupil a lezl tak se po chvíli rozhodl, že půjde dolů ňák mu to nešlo. Mezitím jsem se nachystal i já, nasadil mačky a cepíny a šel na svoji první cestu na kterou jsem se velmi těšil jak mi to v tom sněhu a mrazu půjde. Udělal jsem pár kroků a hned jsem se zastavil nešlo nikde pořádně zahákovat. Chvíli jsem zkoušel na všechny strany a hledal vhodná místa a nakonec se mi podařilo zahákovat ve spáře a přes plotnu se vyšvihnout nahoru. Myslel jsem, že to už bude pohoda, ale bylo tam ještě pár kroků kde jsem se pořádně zapotil. I přes všechny nástrahy jsem nakonec dolezl nahoru. Šel jsem se ohřát a pustil ostatní. Pak zkusil Žaba, který dolezl taky až nahoru a dokonce ještě jednou Messner, kterému se to nakonec taky povedlo. Přišel za námi i Pavel, který sice nelezl, ale dělal nám dobrou společnost.

Co říci na závěr u ohně byla pohoda klídek i tabáček a i na zahřátí slivovička. A jaké to tentokrát bylo však mě všichni dobře znáte.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..