Hrubice versus Sokolíky
V neděli ráno jsme se opět vydali na dvoudenní cestu, kde jsme poznávali další lezecké oblasti. Kromě mě jel ještě Lukáš, Pepa a Marian, který nás bral autem.
Naše první cesta vedla na Hrubici. Zde jsme se jen na chvíli zastavili a prošli si skály, protože se jednalo o pískovcové skály, které bohužel byly mokré takže se lézt nedalo. Přesunuli jsme se tedy na polskou stranu na Sokoly skály,kde jak jsem zjistil bylo perfektní lezení o kterém teď budu vyprávět.
Když jsme projeli vesnicemi, objevily se před námi už jen lesy a louky. Za chvíli jsme odbočili na velké parkoviště, kde byl i pěkný přístřešek o kterém bude ještě řeč. Sbalili jsme si lezecké vybavení a vydali se konečně ke skalám. Když jsme k ním přišli, kluci si sedli a podle průvodce zjišťovali, kde by bylo moudré začít lézt. Bylo tam mnoho lezců a já se rozhodl, že se půjdu podívat blíže ke skále. Můj první dojem byl velmi dobrý, protože jsem tam vyděl velký potencionál jak dobře si zalézt na dobrých cestách.
Hned na začátku jsme si vybraly dvě cesty vedle sebe, které jsme vyzkoušely. Pepa začal tahat, Žaba ho jistil a než jsem se nachystal já na svoji první cestu, kdy Lukáš mě jistil Pepa už byl nahoře a já lezl vedle Žabi, který to bušil na druhého. Vybral jsem si ji proto, protože vypadala dobře a říkal jsem si, že by to mohlo jít. Hned na začátku i když jsem cvakl první preso vypadala cesta těžší než jsem si myslel, ale pokračoval jsem dál. Opatrně jsem lezl a cvakal výš a výš. V jednom úseku jsem si trochu odlezl do prava, protože rovně bych to asi nedal cvakl jsem další preso a šel dál. Pak už to bylo horší čekala mě poslední část, kdy na jejím vrcholu byl pěkný plac a strom na štand. Chvíli jsem se trápil, byly tam dva borháky, ale po dlouhém boji jsem je nakonec cvakl a v pohodě dolezl nahoru a byl jsem rád, že jsem se nevzdal a dolezl. Lukáš se rozhod, že nepoleze zamnou a já měl možnost jít ještě kousek výš, ale nešel jsem a tak jsem slanil dolů.
Přesunuli jsme se s pravé strany nahoru kde se před námi otevřeli skály na všech stranách a bylo těžké se v počátku rozhodnout na kterou stranu se vydat a taky proto, protože lezců tam bylo mnoho. Přesto jsme vystoupali až nahoru, kde si Pepa vybral pár cest které chtěl vyzkoušet a já zůstal sním. Žaba s Lukášem se vydali hledat někam dál, kde by mohli lézt, ale kde to nevím, ale věřím, že určitě lezli hodnotné cesty. Co říci o Pepovi natáhl jednu cestu úplně s přehledem já se rozhodl, že ji také budu tahat. Sice jsem ji natáhl, ale konec jsem musel obejít abych se dostal nahoru. Pepa si ještě dal pár cest, které byly hned vedle sebe. I když jsem ještě zkusil na druhého vylézt jednu cestu o další jsem se už nepokoušel. Ale bylo mi ctí jistit a pozorovat jak si Pepa perfektně poradil se všemi cestami.
Po té jsme šli naproti, kde jsem si po hraně natáhl jednu cestu ze které jsem měl velkou radost. Byla taková svižná chtělo to hned cvakat, protože byly tam místa, kde nebylo možné dlouho stát prostě byla poctivá. Cestou nahoru jsem v dáli zahlédl naše kluky, kteří lezli určitě pěknou cestu. Dobral jsem s hora Pepu a slanil dolů. Začalo se už pomalu stmívat a Pepa se rozhodl, že si ještě vyzkouší hned vedle jednu převislou cestu, kterou sice natáhl až ke převisu, ale protože už bylo málo času se s tím trápit přešel do druhé cesty, kde byl taky převis, ale lehčí. Zde se taky potrápil, ale nakonec dolezl až nahoru a já dolezl za ním. Musím říci, že i na druhého to byla cesta velmi svižná. Žaba s Lukášem ještě taky vyzkoušeli jednu cestu kousek od nás. Než jsme se sbalili přepadla nás už tma a za tmy jsme se vydali zpátky k autu. Cestou jsem měl trochu strach, že zase uklouznu na listí a propadnu se do ňáké díry tak jako tomu bylo když jsme šli ke skalám.
Mluvil jsem o přístřešku, který je na parkovišti zde jsme trávili večer u dobrého jídla a pití, které se prolínalo pěkným vyprávěním různých příhod z cest od Žabi a Lukáše.
Druhý den ráno opět foukal silný vítr a bylo polojasno. Po vydatné snídani jsme se opět vydali ke skalám, kde jsme opět potkávali lezce. Tentokrát jsme se vydali až úplně dozadu, kde byly taky pěkné skály, kde jsme taky vyzkoušeli pár cest. Žaba,který už tam jednou byl nás zavedl na jedno místo, kde naproti sobě byly dvě skály, které jsme lezli.
Pepa opět ze startu nasadil vysokou laťku a všechny cesty perfektně přebušil. Já jsem na druhého taky vyzkoušel, ale nedařilo se mi a tak jsem už jenom Pepu jistil a jistil. Lukáš si naproti se Žabou natáhli dvě lehké cesty, kdy v jedné i Lukáš založil. Pochopitelně se jim dařilo a za chvíli byli hotovi a šli někam na druhou stranu. Já jsem si jednu stěchto dvou cest taky natáhl. Byla pěkná a opravdu nebyla moc těžká. Vyzkoušel jsem ale tahat jednu cestu hned vedle, která byla o něco těžší, ale taky se mi ji skoro podařilo natáhnout .Chyběl mi pouze poslední krok abych byl až nahoře což se mi nepodařilo a tak jsem šel dolů. Pepa si ještě natáhl jednu cestu o které jsem si myslel, že bych ji mohl vylézt na druhého, ale hned jak mě začal dobírat shora kousek jsem sice svedl vylézt, ale pak už to bylo horší a tak jsem šel raději dolů.
Přesunuli jsme se dopředu k místu, kde jsme byli včera. Tady jsem si natáhl tři krátké cesty vedle sebe na spestření. Pak jsem ještě odjistil Pepu na jedné cestě, která jak sam podotkl byla těžší a chtěl ji natáhnout v kuse což se mu nakonec podařilo. Mezitím se objevili i kluci a šli si ještě ňákou tu cestu vyzkoušet než bude tma. Já jsem si taky ještě našel jednu cestu, kterou jsem si natáhnul až nahoru. Byla to cesta kterou jsem si velmi užíval hlavně konec, který byl nejlepší na zakončení celého dne. Byly tam však místa, které mě trochu překvapily, zdálo se chvílemi, že to bude těžké, ale nakonec jsem to myslím velmi dobře zvládl. Za tmy jsme se opět vydali k autu a odjeli domů.