První letošní lezení venku na Větrné hůrce

Počasí se konečně trochu umoudřilo a tak jsme mohli v sobotu vyrazit na první letošní lezení venku. Jeli jsme tedy na Větrnou hůrku. Po jedenácté hodině přijel Lukáš a jeli jsme jel taky Pítr a Juju.

Když jsme přijeli na místo, byl jsem překvapený, že tam byl Vlasťa z klukama a už boldrovali nevěděl jsem, že i oni přijedou. Dovezl jsem i foťák a hned jsem začal fotit naše první letošní výkony. Juju si přelezla hned první lehký boldr naproti Bucharu o kterém se ještě zmíním jak nám to šlo či nešlo. Mi ostatní jsme to taky přelezli byla to jednoduchá cesta.

Přesunuli jsme se dolů, kde byla těžší cesta, kde jsme se všichni trochu potrápili. Cesta začínala ze stoje po malých chytech, nahoře se dalo chytit pak se už jenom přitáhnout nohami a vyškrábat se až na samý vrchol. Každý trochu jinak no zkrátka byli jsme tu nejdéle fotky to sami dokazují. Mezitím přijel Pecan s Barčou. Pecan se hned přidal k nám na boldr, Barča po obědvala , ale nelezla.

Pak jsme se přesunuli zpátky nahoru, kde nás čekal pěkný boldr na který jsem se těšil. Začínalo se v sedě a postupným přeručkováním jsme se dostali nahoru a pak jako medvěd se převalit na vrchol. To se nepodařilo jenom Lukášovi. Já s Pítrem  jsme dlouho zkoušeli, ale byli jsme marní. Všechno jsme překonali  jen né to převaleni nahoru. Pecan taky zkoušel, ale hned odešel asi se mu to moc nelíbilo.

Konečně došla řada i na ten slavný Buchar, který je tak náročný. Kamarádu přibývalo, v dáli jsme viděli jak přichází Pavel s Káťou. A co teda ten Buchar, jediný kdo ho přelezl byl Pecan, já, Vlasťa, Pítr a Messner jsme jen několikrát vyzkoušeli a když jsme zjistili, že i dnes nám není souzeno to překonat, přesunuli jsme se na druhou stranu.  Zde už jenom Pecan ze stoje  zkoušel jednu těžší cestu, kluci ho jistili a  já fotil, Vlasťa odjel s klukama domů a mi čekali jak to s Pecanem dopadne. Nepřelezl a po chvíli sbalil Barču a odjeli. Pavel s Juju mezitím rozdělali oheň kde jsme se i my ostatní co jsme zůstali přesunuli. Káťa nakonec taky nasadila lezečky, Pítr ji jistil a taky vyzkoušela ňáké ty cestičky.

Ten den jsme už nelezli jenom seděli u ohně a bavili se. Káťa pak taky odjela a Pítr se převlékl do sportovního a dal si běh z cílem až domů. Ze začátku jsem si myslel, že si dělá srandu, ale pak jsem zjistil, že to myslí vážně a jak jsem řekl běžel až domů. Jako důkaz jsem ho vyfotil jak nás během opouští. Má můj velký obdiv. Začalo se stmívat tak jsem ještě rychle vyfotil krajinu na kterou jsem si konečně udělal čas a pak se  už konečně usadil  k ohni.

Co říci na závěr nebylo ani moc zima ani moc teplo šlo boldrovat  bylo to tedy krásné.