Lyžaři v historických kostýmech

V sobotu ráno jsem společně s kamarády odjel na další lyžařskou výpravu. Tak jako vloni tak i letos jsme se vypravili autobusem do Bílé Vody, kde opět začala naše výprava po hřebenech hor. Tentokrát to bylo o to výjimečné a zajímavé, že jsme šli v historických kostýmech a i trasu jsme pozměnili, která stála za to, ale o tom až za chvíli.

A kdo teda všechno jel kromě mě mimochodem měl jsem na sobě košili s kravatou a tmavé sako. Pak to byl Lukáš, který ze svým bílým kožíškem a kloboukem vypadal jako bača. 

Pítr měl na sobě bílý oblek ušitý z povlečení a na hlavě měl helmu ještě mu chyběla flinta a vypadal by jako finský voják za války. Žaba s Iris měli dokonalé obleky na které nemám slov byly opravdu úžasné, ale i přesto Iris zvítězila ve svém originálním převleku, který byl typicky rakouský. No a nesměl jako tradičně chybět i Kim.

 

Počasí nám tentokrát opravdu přálo, bylo jasno a slunečno ideální podmínky pro obdivování krásných to hor, kterými jsme projížděli.

Když jsme přijeli do Bílé Vody až k léčebně, vystoupili jsme a vydali se kousek výš na louku, kde jsme nasadili lyže a vydali se na dlouho očekávanou trasu. Zdálo se, že i když počasí bylo velmi dobré, bude sníh stát za prt. Ze začátku byl sníh velmi tvrdý, zmrzlý a velmi mi to podkluzovalo zkrátka byla to makačka. Jak jsme stoupali výš a výš, přidal se k tomu popadaný led ze stromů. Naštěstí nás kromě stoupání čekaly i sjezdy a tak jsem  si u nich trochu spočl. Mělo to trošku výhodu dalo se i místy po tom tvrdém sněhu bruslit. Za chvíli jsme dorazili na Růženec, kde jsme spočli a pojedli. Potkali jsme tam i turisty, kteří šli pěšky.

Za chvíli jsme pokračovali dál, sněhové podmínky se začali zlepšovat a myslím, že to bylo i tím, že jsme šli dobrou trasou, kde nebyly moc strmé kopce. Jak jsme tak šli, najednou jsme odbočili vpravo, prošli jsme lesním porostem až na lesní cestu. Ze začátku jsem myslel, že cesta nebude dlouhá,ale postupně jsem byl velmi překvapený. Šli jsme dlouhou krásnou cestou, kde po celou dobu bylo mírné stoupání a místy i rovinky. Cestou jsem se velmi kochal, protože bylo jasno a šlo tedy všude vidět a sluníčko pěkně hřálo.

Zanedlouho jsme dojeli na novou cestu, kde bylo rozcestí, zde jsme se na chvíli pozastavili a počkali na ostatní. Já mezitím obdivoval krásu hor v zimním období, protože jak jsem řekl počasí bylo ideální. Pokračovali jsme tedy dál a za chvíli jsme dorazili na místo, které vypadalo jako letiště, ale letiště to nebylo. Když jsem s Pítrem dojel ostatní už seděli, spočívali a jedli. Udělali jsme i pár fotek hlavně Kima jak měl nasazené brýle a vypadal jak profesor a bylo u toho mnoho švandy.

Čekali nás první sjezdy, kde jsme jeden po druhém popadali. Hned jak jsme zase vstali, pokračovali jsme ve sjezdě dolů.   Když jsem sjížděl,  otevřeli se přede mnou louky a po mé pravici stál kostelík. Sjel jsem po louce dolů, kdy na jejím konci čekal Lukáš, zde jsme počkali na ostatní. Dále jsme pokračovali kousek lesní cestou pak po louce, kde jsme se na chvíli zastavili, Pítr chvíli rozjímal, počkali jsme až budem všichni pohromadě a pokračovali lesem, kde jsem opět spadl. Nečekal jsem ale, že jak přejedem  lesík vyjedem u celnice. Tak jako vloni tak i letos nás čekal strmý sjezd po louce až ke kravínu. Lukáš první sjel bez pádu, spadl mu akorát klobouk. Já jako druhý bohužel  tak jako vloni tak i letos jsem v půlce spadl a čumákem jsem se zastavil. Vzal jsem aspoň klobouk a sjel dolů k Lukášovi. Počkali jsme na zbývající partu a pěšky sešli zkratkou k Oravcům, kde jsme dobře pojedli i popili. Nečekaně tak jako minulý týden tak i nyní přijel Pavel, ale né na lyžích, ale na kole. 

Za ňákou tu hodinku jsme se zvedli, protože nevím jak ostatní, ale já jsem potom vydatném obědě už usínal dokonce jsem i na chvíli usnul. Jinak zábava byla skvělá, ale jak říkám museli jsme už jet aby jsme přijeli včas do Javora kvůli další kulturní akci.
Opět jsme vyšlápli na kopec , kde jsme se hned zastavili a pokochali se pěkným počasím. Mezitím přijel Lukáš, který se zdržel. Pokračovali jsme kolem lesa, pak odbočili vpravo a po loukách sjeli dolů k lesu. Chvíli jsme jeli lesem, pak jsme museli na chvíli sundat lyže a jít pěšky, protože na cestě nebyl sníh. Ovšem Lukáš se nedal a lesním porostem sjel až k další úzké cestě, kde i my ostatní jsme nasadili lyže a pokračovali dolů. Lukáš jel jako první. Pak jsem se vydal i já, na chvíli jsem se zastavil, protože mi bylo divné, že Pítr s Žabou nejedou no pokračoval jsem ve sjezdech. Cestou jsem několikrát spadl, ale nedal jsem se a sjel až dolů k cestě. Mezitím mě pěšky  předběhli  tedy Pítr s Žabou, Irenka s Kimem už čekali dole a Lukáš pomalu sjížděl vedle mě lesním porostem. Společně jsme se vydali přes kravčák, Lukáš se zdržel a dojel nás jak jsme už byli na kopci, kde byl krásný pohled na celý Javorník. Žaba oklikou sjel dolů, já rovně šusem dolů, jízda to byla úžasná. Pítr jel také, ale spadl a udělal pěkný kotrmelec škoda, že se to nevyfotilo. Ostatní sjeli v pohodě no a čekal nás poslední sjezd do města. Šli jsme nakonec pěšky, Lukáš kousek zkusil sjet i já a chvíli jsem rozmýšlel, jestli mám jet až dolů nebo né. Rozhodl jsem se, že pojedu. Cestou jsem spadl na zadek a po zadku jel dolů, ale hned jsem vstal a pokračoval dál. Tak se mi to rozjelo, že jsem jenom stačil zařvat ať chytí klobouk, který mi uletěl no a za pár sekund jsem byl dole. Byl jsem rád, že jsem to na konci už sjel bez pádu. Jaké to teda tentokrát bylo opět to bylo krásné.

 

2 komentáře: „Lyžaři v historických kostýmech

  • 15. 03. 2013 (07:23)
    Trvalý odkaz

    známka těch nejhouževnatějších, hore borci voe 🙂

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Could create table version :No database selected