Jesenická 60

V sobotu 2. června jsme se opět vydali na další akci.Nejednalo se o lezení tak jako tomu bylo doposud,ale absolvovali jsme běh na 60.km napříč jesenickými horami.Samozřejmně neběželi jsme celou trasu,ale hlavně jsme šli rychlou chůzí.Kromě mě absolvoval tento závod Pítr jakožto nejzkušenější běžec,dále Ondra a Lukes.Start byl v Jeseníku na boulingu.Když jsme se zaregistrovali sbalili se a nasadili baťohy na záda,společně jsme vyrazili na dlouho očekávanou trať.Trať vedla přes Rejvíz.Červenohorské sedlo,Šerák a přes Bobrovník zpátky do Jeseníku na bouling,kde byl cíl.Byli i kontrolní stanoviště a občerstvovací stanice,kde jsme mohli na chvíli spočnout a dát si něco dobrého na zub.Jak jsem už řekl vyrazili jsme společně a hned na začátku jsme běželi.Na chvíli mi kluci utekli a myslel jsem,že už je nechytím,ale poté co jsem se rozdýchal doběhl jsem je a společně jsme zdárně doběhli na první kontrolní stanoviště,kterým byl Rejvíz.Chvíli jsme ještě běželi pohromadě a než jsme doběhli na Vydle zůstali jsme už jenom tři.Pítr práskl do zaječích a za chvíli ho nebylo.Nečekal jsem,že to bude tak rychle.Než jsme dorazili na Švýcarnu čekal nás strmý kopec a po jeho zdolání jsem zůstal s Lukášem sám.Ondru jsem jenom zahlédl jak přešel chatu a pelášil dál.Zatím se mě šlo dobře nohy mě poslouchaly,byl jsem dobře rozdýchaný a počasí nám přálo co víc si člověk může přát.Měl jsem hlad,Lukes taky a hlavně měl krizi potřeboval si spočnout.Zašli jsme tedy na guláš a pokračovali dál.Když jsme došli na Červenohorské sedlo,čekalo na nás třetí kontrolní stanoviště,kde byl i oficiální guláš od pořadatelů.Když jsme vstoupili do místnosti,byli jsme mile překvapeni kdo nás přivítal.Byla to Martina od Ondry,který kdo ví kde už byl.Poté co jsme se občerstvili a na chvíli spočli pokračovali jsme dál.Když jsme stoupali čím dál výš začalo foukat a bylo chladno.Ale protože jsme šlapali rychle nevím jak Lukášovi,ale mě bylo tak teplo,že jsem si svlíkl bundu.Když jsme přecházeli Vřesovou studánku přibývali lidé,kteří se vraceli z výletu směrem zpátky na Červenohorské sedlo.Lidé na mě tak trochu koukali,protože jako jediný jsem neměl oblečenou bundu nýbrž jsem měl jenom tričko.Když jsme však zdolali poslední kopec a vylezli na Keprník měl jsem už na sobě bundu,protože už i mě byla zima.Z Keprníku jsme sešli kopec a puk to bylo jenom kousek na Šerák,kde bylo poslední kontrolní stanoviště.Zde jsme si naposledy spočli,něco vypili a něco snědli a pokračovali na poslední etapu.Čekalo na nás posledních 12.km do cíle.Když jsme zašli za chatu rychlou chůzí jsme se vydali dolů a následným během jsme seběhli kopec.Jak jsme běželi začínal mě bolet levá kyčle a já běžel o něco pomaleji za Lukášem.Na pár úsecích na mě počkal až doběhnu,ale protože jsem velký bojovník a nechtěl jsem aby na mě dlouho čekal snažil jsem se ho vždy rychle doběhnout a to se naštěstí vždy podařilo.Když jsme seběhli kopec čekala nás krátká rovinka,kde jsme šli chvíli pěšky.Jak jsme se přibližovali k louce a byl vidět Bobrovník,začli jsme opět běžet ,já čím dál pomaleji.Lukáš na mě u chaty počkal než doběhnu z bolavou kyčlí.Čekala nás jenom cesta po asfaltu a přes město až do cíle,kde jsme už jenom šli respektivě Lukáš šel já už kulhal,ale dobojoval jsem a oba dva jsme společně došli do cíle.Když jsme došli ,čekal na nás Pítr a Ondra,kteří seděli u piva,spočívali a čekali na nás.Ňáký ten čas jsme tam poseděli,pojedli a vypili dobrého piva a odjeli domů.        PS. Omlouvám se,že jsem dlouho nepsal,ale mám toho hodně,ale všechny akce píši do velké knihy.Vybral jsem stěch  posledních 2.články,které napíšu.