Polská Jura

V sobotu ráno jsme se opět vydali do světa poznat nové lezecké místa.Jeli jsme do Polské Jury,což je rozsáhlá oblast,kde je spousta skal a kde se dají lézt pěkné cesty jak lehké tak těžké.

Jeli jsme v šest hodin ráno.Přijel pro mě Marian,který bral auto,dále pak Lukes a ve Vlčicích jsme přibrali Pecana.Jel s námi i jeho pes Čenda.Chvíli jsme mu říkali Čenda Jirsák podle povídky Karla Poláčka Bylo nás pět,kde jedna z postav se právě takto jmenovala.Jeli jsme asi tři hodiny po dálnici a poté co jsme z ní sjeli,udělali jsme si ještě před cílem zastávku v obchodě a koupili dostatek vody vzhledem k velkému vedru,které zde panovalo.Koupili jsme s Lukesem i pivo v plechovkách a vyzkoušeli tak zase jinačí značku piva než je u nás.

Když jsme vpoledne přijeli na místo,(část se jmenovala Mírov)zaparkovali jsme,sbalili se a šli na skály,které se před námi tyčily s pěkným hradem a s krásnou krajinou okolo.Když jsme přišli ke skalám,bylo na místě spousta lezců i s rodinami.U jedné skály,kde jsme začali lézt právě jedna taková rodina odpočívala.Byl jsem překvapenej,že tam bylo mnoho lidí a v průběhu dne sem tam ňáky ten lezec ještě přišel.

Pecan s Marianem natáhli cestu  a navzájem se pak vystřídali to samé jsme i mi dva s Lukesem vylezli tedy oba dva taky natáhli.Byla to velmi pěkná cesta na začátek.Pecan s Marianem se přesunuli o něco níž k další skále,kde určitě lezli pěkné cesty.Nemůžu posoudit jaké,protože jsme s Lukesem ještě lezli cestu první.Poté jsme se přesunuli za nimi dolů.Zde jsme s Lukesem začali tahat jednu cestu,kterou Marian vylezl na prvního a popisoval,že je to velmi pěkná cesta.Chvíli jsem váhal jestli mám jít do toho,protože tam byl velmi dlouhý odlez,ale jak řekl Marian cesta se cvakala v pohodě.Šel jsem tedy do toho Lukáš mě jistil,Pecan zase jistil Mariana,který lezl vedle mě.Kolem nás bylo hodně lezců,kteří se dívali jak nám to jde není se čemu divit,když z Česka jsme tam byli jenom my,jinak sami Poláci.

Vedle mě ještě byla velmi pěkná slečna,které to taky šlo velice pěkně.Holek tam bylo hodně jedna hezčí vedle druhé. Stala se i jedna nepříjemnost jak tak všichni lezem nahoru v tu chvíli jsem si nechtěně upustil samozřejmně všichni se smáli v křeči no i to se někdy může stát.Dali jsme této cestě název Vítr v gatích.Byl to nezapomenutelný zážitek.

Přesunuli jsme se zase níž na poslední skálu tohoto dne,kde Pecan  s Marianem natáhli cestu tuším,že to byla 5 nebo 6,protože i já jsem ji natáhl.První mě Lukes odjistil na jedné velmi krátké cestě,kde byli jenom tři jištění.Na vrcholu nebyl vůbec slaňovací kruh,ale naštěstí se to dalo z druhé strany slézt.Vzal jsem pro změnu zase já Lukáše na cestu o které jsem mluvil,že jsem ji natáhl až nahoru.Lukášovi se nepodařilo vylézt natáhl ji jenom asi do půlky,byl tam jeden krok,kterého se bál.Jak jsem řekl natáhl jsem ji i já a nahoře když jsem chystal na slanění  společně s Marianem,který úspěšně vylezl další cestu hned vedle,naučil mě další užitečné věci při slaňování,kterou jsem začal hned praktikovat.

Vylezli jsme ještě oba dva s Lukášem na prvního pěknou závěrečnou cestu po hraně.Musím říci,že z každého vrcholu byl nádherný pohled na krajinu a vždy než sem šel dolů chvíli jsem se kochal.Moc jsem nemluvil o Pecanovi co říci vždy vše bravůrně natáhl,ukázal nám co by jsme tak mohli lézt a td.Byl už podvečer a my jsme odjeli o pár kylometrů dál,kde jsme přespali na louce pod širým nebem.Ještě před tím jsme zašli do místní hospůdky na pivo.

Pecan s námi nešel, šel se projít se psem.Přišel až někdy pozdě večer,ale to jsem už spal.Druhý den jsme se probudili do krásného slunečného rána,kdy foukal i silný vítr.Přesunuli jsme se pěšky o kus dál do další oblasti.Tak jak tomu bylo  včera tak i dnes bylo na místě spousta lezců.Pecan s Marianem natáhli dlouhou cestu tuším,že to byla6.No a my s Lukesem jsme natáhli respektivě já jsem natáhl krátkou cestu,myslím že to byla 5 nebo 6,ale taková trošku zrádná,muselo se na ňáký ten krok přijít,aby jsem vylezl až nahoru,protože nebylo tam moc variací.Lukáš taky zkusil,ale nedolezl,takže jsem musel vylézt znovu,abych mohl slanit  a vybrat materiál.

Chtěl jsem tahat další cestu hned vedle,ale Pecan volal ať jdeme vyzkoušet jednu cestu,kterou zkoušel.Byl to tak zvaný komínek.Jistil mě Marian,protože Lukáš se šel projít a Pecan šel hledat další cesty.Byla to pěkná dlouhá cesta,kde jsem se chvíli pozastavil a díval se na krajinu.Marian také vyzkoušel komínek.Nesmím se také zapomenout zmínit,když jsem s Lukášem lezl vedle a Marian lezl první cestu byl rozčílený,protože vedle něho lezl borec na ostro tedy bez lana.

Chvíli jsme poseděli a pojedli a odjeli do třetí poslední oblasti jménem Podzámčí.Tady jsme si prošli okruh skal aby jsme  věděli kde jaké skály jsou.Opět zde bylo hodně lezců,ale i přesto jsme si našli místo,kde jsme lezli.Pecan natáhl pěknou sedmičku,já s Lukášem jsme si  spočli a dívali se jak oba dva lezou,protože když Pecan natáhl cestu Marian si ji vyzkoušel na druhého.Vyzkoušel jsem i já a dolezl taky až nahoru.Nahoře se zdálo,že tam bude pěkná plotna,kde se dá pěkně stát,ale byl tam šikmý sklon a ještě k tomu velmi hladký takže nebylo to tak jednoduché.

Pak jsme se šli podívat za klukama,kteří už lezli další hodnotnou cestu.Pecan popisoval jak natáhl 6 u které měl co dělat,aby ji vůbec natáhl.Když jsme přišli Lukáš ji zkoušel na druhého,ale bylo tam těžké místo,které nepřekonal.Na tom samém místě jsem se trápil i já,ale nakonec jsem to překonal a dolezl až nahoru.To samé vylezl i Marian.Pecan s Lukesem ještě vytáhli dvě cesty. My jsme už nešli a pomalu se balili.Cestou k autu jsme vyšli na malou skálu,kde byl krásný pohled na okolí a na překrásný hrad,který stal před námi a který jsem tak obdivoval.

Co říci na závěr nemám slov,byla to opět nádherná výprava.