Větrná Hůrka

Zima je téměř za námi počasí nám přálo,rozhodli jsme se,že v sobotu vyrazíme na první letošní lezení venku.Volba padla na boldr.Bylo to moje první lezení v tomhle roce.Někteří už během roku,jak počasí dovolilo, zkoušeli chodit ven.Lukáš pro mě přijel asi kolem půl dvanácté a vyrazili jsme.Kromě mě jel ještě Pavel a Pítr.Jeli jsme směrem na Jeseník a ve Skorošicích odbočili na Tomíkovice a Kobylu.Přejeli jsme železniční přejezd,louky a za chvíli jsme konečně dorazili na Větrnou Hůrku.Bylo to místo,kde kromě pastvin byly okolo stromy a uprostřed se krásně tyčily různě veliké skalky na kterých jsme boldrovali.Když jsme přijeli,Pavel postavil z kamenů ohniště a my ostatní nanosili dřevo na topení a zatopili jsme.Já jsem se převlékl do svých oblíbených montérek a po chvíli jsme se všichni pustili do překonávání prvních cest.Během dne jsme celkem z pěti skalek překonali čtyři,ta poslední,která se nazývala Buchar se ani jednomu z nás nepodařila přebušit.Velmi jsem se těšil,protože jak jsem už řekl,poprvé jsem letos venku lezl,byl jsem taky první,kdo vyzkoušel první skalku.První skalka nebyla těžká,vylezl jsem jí sice na potřetí,ale vylezl.Pítr to vylezl velice pěkně,Pavel se trochu trápil,ale za chvíli jsme viděli jak i on byl nahoře.No a co dělal Lukáš ten zatím topil a vařil čaj a koukal jak nám to jde.Lukáš hned jak se ohřál na poprvé vylezl skalku,která byla vedle.Byly tam dvě varianty,vylezl to tou těžší.Hned poté i Pítr vyzkoušel a vylezl.Já jsem absolvoval to samé.Vyzkoušeli jsme oba dva tu těžší,ale nepodařilo se,furt nás to táhlo na levou stranu,kde byl velký chyt,kterým jsme se vždy vytáhli nahoru a to byla ta lehčí část.Ta těžší vedla přímo rovně nahoru a člověk se nahoře musel hodně opřít o ruce,aby se vyšvihl.Pavel samozřejmně také zkoušel zrovna si těď nevzpomínám,ale myslím,že nevylezl.Čekala nás třetí skalka,která byla pro mě nejpěknější.Začalo se od sedu,při zdvihu se muselo otočit a kousek přeručkovat výš no a na konci jsme se museli v podstatě převalit jako medvědi,aby jsme se dostali na vrchol.První byl Lukáš,kterému se to podařilo.My ostatní jsme se dlouho trápili,vypadalo to,že se na to vykašleme,ale bylo to pro mě natolik lákavé a myslím,že i pro ostatní,že jsme se nedali a po mnoha pokusech jsme i my nakonec dosáhli vrcholu.Čtvrtá skalka byla na jedné straně plochá,že to vypadalo,že se na ní nedá moc čeho chytit,ale měl jsem z ní nakonec dobrý pocit,když jsem ji velice rychle přelezl,ale nesmělo se moc váhat.Ostatní také vylezli.Nečekaně se objevil Ropák,který pak s námi jel do Jeseníku.Šli jsme se na chvíli ohřát k ohni a spočnout.Začalo se zatahovat a foukal vítr,taky se ochladilo.Vyzkoušeli jsme ještě poslední pátou skalku jménem Buchar.To ovšem byl pro nás všechny velký oříšek.Nastup byl ze stoje,sice jsme udělali ňáký ten krok,ale v cestě se nedalo téměř čeho se chytit.Tím, že to byla těžká cesta o to víc to bylo pro nás zajímavé,že jsme stále a stále zkoušeli a přemýšleli jak na ní.Vyhnal nás vítr a zima k ohni.Nevím jak by to dopadlo,kdyby počasí bylo lepší snad by to aspoň jeden z nás přešel.O to víc je to lákavé se tam zase někdy vrátit nejenom na tuhle skalku,ale i ostatní,které tam na nás čekají.Když jsme se ohřáli a opekli si buřty to už taky pršelo,sbalili jsme se a odjeli do Jeseníku na promítání filmu.

3 komentáře: „Větrná Hůrka

  • 19. 03. 2012 (12:20)
    Trvalý odkaz

    No.. Můžu říct jistě, že ten Buchar nikdy nepřejdu

    Reagovat
    • 19. 03. 2012 (13:32)
      Trvalý odkaz

      Zase vyjde Slunce, vítr rozežene mraky a přejdeš ho. Jako ho přešli jiní vyvolení.

      Reagovat
    • 19. 03. 2012 (18:46)
      Trvalý odkaz

      Pítře nikdy neříkej nikdy může se stát,že se to někdy podaří jinak ať ti to leze měj se.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Could create table version :No database selected