Přejezd na Plcha 2018

Rok s rokem se opět sešel a tradiční přejezd na Plcha je tady. Tentokrát padl termín na 3. března. Jako vždy jsme vyjeli ráno v 8. hodin z Javorníka vlakem směr Ramzová, kde vše začalo. A kdo teda všechno jel kromě mě. Na nádraží v Javorníku jsem se setkal s Lukesem, Jančou a nečekaně přijel naproti vlakem i Gintr. Jel také Marian a v Lipové se knám od Jeseníku přidal i Pavel Janeček. Jelo nás tedy šest a po příjezdu na Ramzovou už bylo jasné, že se nikdo jiný nepřidá. Nebyla to sice početná výprava jako tomu bylo jindy, ale i tak to bylo stouhle partou ze kterou jsem jel super.

Po krátkém občerstvení v místní restauraci jsme konečně nasadily lyže a vydali se na dlouhou štaci. Čekal nás první sjezd dolů do Petříkova a pak vrchem kolem aby jsme nemuseli jít vesnici. Na jejím konci jsme se zastavili na prvním rozcestí, kde následovala simbolická dobrá pálenka na zahřátí a společná fotečka. Po té jsme šli klasickou cestou směrem nahoru jako kdyby jsme šli k Císařské boudě, ale na druhém rozcestí jsme šli rovně směrem na Smrk. Stále jsme šlapali do kopců, krajina kolem byla nádherně zasněžená radost se na ní dívat. My všichni co jsme onen den se vydali na lyže jsme šlapaly o sto šest jak jsem  měl možnost si všímat když jsme šli na Smrk. Nahoře jsme udělali pár fotek, chvíli jsme spočli a pokračovali dál.

Začali jsme konečně pořádně sjíždět dolů a začaly i pády. Já jsem tentokrát padal hodně. Sněhu bylo akorát i když někteří vyjádřili názor, že zas taková sláva se sněhem to není. Čekal nás nejtěžší výšlap na Kovadlinu, kdy jsme kopec obešli lesem, ale i tak jsem se aspoň já pořádně zapotil, protože i když jsme šli kolem výšlap to byl hodnotný a také to nebylo o moc lehké. Zde jsme zase chvíli spočli a pokračovali dál.

S Kovadliny jsme sjeli dolů a pokračovali na Břidličnou a Špičák, který jsme obešli lesem. Uš tak prutké kopečky nebyly, ale i tak aspoň já jsem občas při ňákem sjezdu spadl. Byly i rovinky a i když jsme tak šli jednou nahoru a zase dolů připadaly mi ty kopečky nekonečné. Došli jsme konečně ke Špičáku, kde jsme všichni na sebe počkali a společně se vydali hustým porostem až na hraničky. Porost to byl fakt hustý. V jednom místě jsem dojel Pavla, který se tam zašprajcoval, že měl chvíli problém vstat a já jsem po něm měl ten sám oříšek se proplést tímhle velmi hustým místem.

Dojeli jsme tedy na hraničky a postupně jsme sjížděli dolů po loukách a bylo to krásné až famozní. poslední etapou od Hraniček bylo konečně dojet na Plcha přes Račí Udolí. Cesta to byla taky dlouhá a dokonce na cestě nebyl sníh jen velmi slabý poprašek a tak jsme museli jít po krajinici podel lesa, kde bylo sněhu dost. Naštěstí nakonci cesty, kdy jsme museli odbočit vlevo na druhou cestu bylo sněhu dost a mohli jsme tak jít ve stopě.  Na jejím konci uš  za tmy jsme konečně dojeli do vyhřáté světnice.

Po příjezdu do světnice, kde bylo příjemné teplo a nachystaná skvěle uvařená zelňačka, kterou uvařila Lenka tak ji touhle cestou snat za všechny chci moc poděkovat a klukům, kteří se postarali o topení a td. Pavlovi, Ropákovi a Malisovi .

Co říci na závěr všem dík za účas a za tradici, kterou každý rok absolvujeme v tak hojném počtu. Byli jste všichni skvělí myslím, že jsme si všichni lyžovačku v našich krásných horách užili a snad nás příště pojede víc. A jaké to tentokrát bylo opět to bylo krásné.

One Response to Přejezd na Plcha 2018

  1. Kanec napsal:

    Fajný přejezd.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *